Slzy, které Andrea prolévala, jí stékaly po ležérních kaštanových vlasech a koutech očí.

Andrea byla zoufalá. Bojovala o přežití.

Pravděpodobně kvůli Andreiným obavám se dítě neustále hýbalo a kopalo ji do břicha.

"Miminko, promiň. Nemůžu tě ochránit," snažila se Andrea utěšit své dítě, ale ono nepřestávalo, jako by jí doktor rozřízl břicho.

"Rebecco, prosím tě. Prosím. To se dítěte netýká. Udělám