Andrew stáhl ruce z náhrobku. Chvíli zíral na řady kamenů. Jemný vítr mu pročísnul řídkou ofinu a ta se s ním vznášela. Jeho oči byly hluboké a významné, jako by chtěl říct milion věcí.

Ale nakonec zavrtěl hlavou: „Až mě navštívíš, poznáš to.“

Pak se odmlčel a podíval se na ni s neklidem v hlase: „Přijdeš, že?“

Nechal tu otázku viset ve vzduchu. Bál se, že nepřijde?

Andrea tak vehementně přikývla,