Růže vzala Jayovu ruku a přitiskla si ji na tvář.

Josephinin zorničky se rozšířily, když se s hrůzou v očích podívala na Jaye.

Jestli to její velký bratr tentokrát strpí, tak si k snídani sežere vlastní nohu.

Jay nebyl rozzuřený. Místo toho jí nabídl zbývající prsty a něžně pohladil její tvář rudou jako řepa.

Laskavě se zeptal: „Víš, čí tohle je ruka?“

„Já vím,“ zamumlala Růže.

„Jaybi.“

Josephine