Nakonec se jim nedalo zabránit, a tak Růžiny slzy padaly volně jako déšť skrz potrhaný baldachýn.

Zvlhčily polštář pod ní.

Mohla mu ještě věřit?

Její pohled byl prázdný jako nicota.

Konečně upřela zrak na bílé mramorové dlaždice a vyřezávané mahagonové zábradlí.

Zábradlí vedlo do tichého patra nahoře, kde bylo nezvykle temno.

„V tatínkově posteli se schovává bláznivá ženská!“

Jensonův roztřesený h