Byla jako císařovna stojící na rameni obra a povýšeně shlížející na své poddané.

„Vypil jsi už vodu z řeky Léthé, Jayi? A přešel jsi most do podsvětí? Vzpomínal bys na mě ještě?

Omlouvám se, ale ještě se k tobě nemohu přidat. Musím tu zůstat a dokončit to, cos začal, a najít našeho syna. A taky tu chci zůstat a čekat na tvůj návrat.“

Od země se zvedl poryv větru, odnesl šustění podzimu a přivítal