Po škole odvezu Jasona a zamířím domů. Když vejdu, táta se na mě podívá a ušklíbne se: "Co? Žádné květiny?"

Můj výraz musel být vážnější, než jsem čekala, protože mu úsměv zmizí z tváře. "Zlato?"

Přejdu do obýváku a sednu si na gauč. Zhluboka se nadechnu a povím tátovi o obědě, který mi objednali. Hvízdne a upřeně se na mě dívá. "To se dá brát několika způsoby, Caro."

Mlčky mu podám kartičku. Přeč