Sklouzává nosem po mé tváři až k uchu. Cítím její dech chvíli předtím, než promluví, a cítím, jak tvrdnu pod ní. "Myslím, že voníš líp než bábovky od tvojí mámy." Jo, jak skála.

Projedu nosem pod jejím uchem, než odpovím. "Můžu ti něco říct?" šeptám. Cítím, jak se její tělo chvěje, a vím, že to cítí stejně silně jako já. Přikývne mi do tváře. "Voníš jako ta nejlahodnější vanilka a med. Pokaždé, kd