„Udělám pro tebe cokoliv, jen mi řekni, co mám dělat.“

„Otevři oči.“

Neuvědomila jsem si, že je mám zavřené, ale jakmile to řekne, otevřu je. Už nejsem v lese. Jsem v pokoji, ležím na posteli. Rozhlížím se a vidím, že jsem připojená k nějaké hadičce, ze které mi něco kape do těla. Okamžitě se natáhnu a vytrhnu ji. Přiložím si ji k nosu. Voní jako solný roztok. Necítím v tom žádný jed ani oměj vlčí