V naší první konverzaci toho máme hodně k emočnímu zpracování.

Když jejích 30 minut vyprší, přijde sesbírat nádobí z mého stolu, než zmizí za pultem do zázemí. Nastražím uši a ujistím se, že neplánuje se nenápadně vytratit zadním vchodem. Jsem příjemně překvapen, když se vrátí s kabelkou přehozenou přes krk a hrudník a posadí se naproti mně.

Chvíli na mě zírá. „No? Chtěl jsi mluvit? Tak mluv.“

„Ne