„Prosím.“ Její hlas zní zlomeně, jako by se každou chvíli měla rozplakat. „Prosím, slib mi to. Raději budu nucena do pouta se svým druhem, než s úplně cizím člověkem. Takže prosím, slib mi to.“

Zatínám zuby. Můžu jí to slíbit? Jednou už jsem tuhle chybu udělal. Poučil jsem se. Nucené pouto druha je začátek narušeného pouta druha.

Podívám se na ni, její oči se lesknou ve tmě. „Slibuji ti, že pokud