Když zaparkujeme a vystoupíme z aut, přivítá nás družka mého otce. V náručí svírá mého nevlastního bratra a na lícní kosti má blednoucí modřinu. Znám ten výraz v ženské tváři po otcově bití. Viděla jsem ho na tváři mé matky víc než rok.

Přistoupím k ní a opatrně si prohlížím okolí. Měli by tu být i další, pokud ne na uvítanou, tak alespoň jako demonstrace síly. Kde jsou všichni?

„Luno. Promiňte, m