Kapitola 47: Sutton

Rychle jsem cukla rukou pryč. Zavřela jsem oči, abych ty výjevy nějak zahnala. Už nikdy jsem ty obrazy nechtěla vidět, zvlášť ne s Lucasem. To nebyl on. On mi ty věci nedělal.

Najednou jsem měla potíže popadnout dech.

Cítila jsem, jak mě někdo zvedá ze země. Ruce se dotkly mé tváře. Jemné ruce. Ruce, které jsem znala. Ruce, kterým jsem věřila.

„Sutton, lásko, podívej se na mě,“