Kapitola 237: Lucas

Hluboko v hrudi mi zaburácelo zavrčení. Ten zvuk byl instinktivní, prvotní, vibrace, která sahala až za slova do starého jazyka dominance, který pronikal až do morku kostí. Obálka v jeho ruce byla stejnou měrou zbraní jako darem a on to věděl. Nelíbila se mi hrozba v jeho tónu. Ani to, že si myslel, že mě může obejít v mé vlastní smečce.

„Neskláním se před výhružkami, Wesley,“