Kapitola 287: Lucas

Dlužil jsem Solomanovi za ty nitky, za které dokázal tak rychle zatahat. Bez něj bychom nikdy nebyli schopni přistát na soukromém letišti v hlavním městě. Natož aby na mě na parkovišti čekalo auto. Řekl jsem strýci Rodneymu, ať počká u letadla, zatímco já pojedu do paláce vyřešit věci.

Ne že bych věděl, jak tenhle zmatek vyřeším. Během letu jsem se zoufale snažil vymyslet plán,