Zasmála jsem se a vyprskla v sérii chichotání, kvůli kterým jsem pravděpodobně vypadala jako blázen, ale to mi bylo celkem jedno.

Zeke se ohlédl na Ashera; jeho oči byly ostražité. „Myslíš, že taky divočí? Měli bychom utéct?“

„Já nedivočím, ty troubo.“ Ušklíbla jsem se a plácla ho. „Chápeš, jak šíleně to zní, ne? Moc měnit realitu… to prostě není možné. Kdyby to šlo, proč bych prostě neluskla zatr