Po tom už jsme nemohli dělat o moc víc. Rowena balancovala na hraně bezvědomí a ještě jeden řez, ještě jeden kousek masa by ji mohl snadno shodit.

Mohl jsem ji uzdravit, zacelit rány a poslat krev zpět do těla, ale nevěřil jsem si. Čím víc jsem na ni myslel, na Seana a na to, jak se cítím, tím víc se mi zatemňovala mysl. Docházely mi důvody, proč nedokončit to, co jsem začal v lese, a tahle skuteč