Monique horlivě přikývla: „Rozumím, paní Lawsonová, raději si taky odpočiňte.“

Paní Lawsonová cítila, že by ji Monique mohla její přítomnost rozptylovat. Kývla, jemně se na ni zadívala a řekla: „Tak běž spát, až dojíš.“ Paní Lawsonová to Monique ještě jednou připomněla.

Znělo to jako remcání, ale pro Monique to bylo spíš požehnání.

Když ji paní Lawsonová nechala odejít, Monique poslušně odnesla jí