Monice se zamračila, jak se její odhodlání začalo otřásat. Simon jí předtím pomohl, takže by mu měla poděkovat. Po chvíli přemýšlení přikývla. "Jo, jasně."

Její hlas byl lehký a jemný, ale udělal mu neuvěřitelnou radost. "Tak pojďme."

Monice se rozzářily rty úsměvem, když viděla ten zářivý úsměv, který Simon měl. "Půjdu dolů pro Angelinu tašku. Počkej na mě u brány."

"Jasně," Simon rychle souhlasi