Monice ucítila na jazyku měděnou pachuť krve. Povolila čelist a spatřila výsledek své práce. Z rány crčela krev, když vykřikla. „Já jsem si fakt myslela, že mě chceš poslat pryč.“

Něco Henrymu blesklo v očích, když si uvědomil, že se bojí, že ji pošle pryč.

Skutečnost, že Monice chtěla zůstat po jeho boku, ho potěšila. Zmírnil tón, když řekl: „Naštěstí jsi měla rozum se ke mně vrátit, jinak bys mi