„Děkuji,“ Monique si pomyslela, že to řekl jen ze zdvořilosti, a tak zdvořile odpověděla: „Díky.“

V kanceláři se znovu rozhostilo ticho.

Bylo takové ticho, že by bylo slyšet i spadnout špendlík.

I Henry slyšel Moniquin mírně zrychlený dech.

Monique roztržitě hleděla do dokumentů. Neustále v ruce otáčela perem a svýma krásnýma očima občas pohlédla ke dveřím.

S cvaknutím vypadlo Moniquino pero na ze