„Děkuji.“ Monique si pomyslela, že to řekl ze slušnosti, a tak zdvořile odvětila: „Díky.“

Kancelář se znovu ponořila do ticha.

Bylo tam takové ticho, že by bylo slyšet i spadnout špendlík.

Dokonce i Henry slyšel Moničin lehce ztěžklý dech.

Monique se nepřítomně dívala do dokumentů. V ruce neustále protáčela pero a svýma krásnýma očima občas pohlédla ke dveřím.

S klapnutím spadlo Moničino pero na z