Kéž bych ještě jednou viděla Oliverův úsměv. Nenávidím, že moje poslední myšlenka na něj bude ta jeho zamračená mrzutost, když ode mě naštvaně odcházel. Můj bratr konečně uviděl to pravé já a byl hrdý. Kéž bych pro něj mohla být víc. Silnější, po jeho boku. Ne slabá, potřebující jeho ochranu pořád. Hluboce a pomalu se nadechnu, tak moc to bolí. Asi už to vážně nepotřebuju, že ne? Dýchání mi teď pá