„Jak to myslíš, ‚mí noví kamarádi‘? Obě jsme tam s nimi šly, bavily se a obě nás pozvali, abychom to zopakovaly. Copak ses dneska nebavila?“

„Bavila, ale bylo naprosto zřejmé, že oni stáli o tebe. Ale tak je to asi vždycky. Zdá se, že jsi pro všechny gravitačním středobodem.“

„O čem to mluvíš?“

„Nejšílenější na tom je, že ty o tom vážně nemáš ani tušení.“ Na stopce se na vteřinu odmlčí, podívá se