„To je mi líto, kéž bych ti mohla nějak pomoct.“ Přestali jsme běžet asi po hodině a teď se jen procházíme po kampusu.

„Ale nemůžeš. Ty jsi předurčena k něčemu většímu než já.“ Protočím nad ním oči.

„To říkáš pořád, ale nemáš pro to žádný skutečný důkaz, že ne?“

„Jsi dost chytrá na to, abys tu byla v, no, teď už šestnácti letech. Snášíš mě a všechny ty ostatní kluky, jako bychom nebyli nic víc než