„Víš, že bys mohla dělat totéž, že?“

„Proč bych to proboha dělala? Jestli se osvobodíš a sebereš klíče těm hromotlukům, co nás hlídají, můžeš mě prostě pustit. Nemá smysl, abychom byly zraněné obě.“ Protočím nad ní oči, ale svým způsobem má pravdu, tak trochu.

Zrovna když začínám cítit, jak nejširší část mé dlaně proklouzává velkým poutem, ozve se zpoza dveří cinkání klíčů a kroky.

Zavrčím a snaží