Vezme si ode mě lahev. „Co cítíš na jazyku?“ ptám se znovu.

Dá si jeden velký hlt. „Cítím čistou vodu. Není v tom nic než voda.“ Podívá se na lahev, jako by se ji snažila oklamat, a pak zpátky na mě.

„Jsme v bezpečí. Teď se pojďme umýt a sejít dolů, než zmizí všechna slanina.“

Pomalu vstane a následuje mě do koupelny. Pomůžu jí pustit horkou vodu a řeknu jí, že nechám dveře pootevřené, abychom ji