Srdce mě doopravdy bolí. Ta bolest je všudypřítomná. Připadá mi, jako by se mi žebra stahovala do sebe a drtila nitro.

„Prcku, nádech, výdech. Dobře.“ Lil mě vytahuje zpět z tunelového vidění, ze kterého se mi zvedal žaludek. „Podívej se na ně.“

„Dívám,“ procedím skrz zuby. Stále kráčíme vpřed, ale držíme se na vnějším okraji skupiny, která se blíží k vůdcům naší smečky.

Všímám si Sama, Olivera a