Přejdu k němu a postavím se přímo před něj. Díky výškovému rozdílu má oči přímo u mých rtů. Roztáhne nohy, abych mohla vkročit mezi ně, ale zavrtím hlavou a on vypadá zmateně, dokud mu nestlačím kolena k sobě a nesednu si mu na klín, vděčná, že si vybral židli bez područek, takže se můžu přisunout dost blízko, abych ho objala kolem krku. Jeho ruce si přirozeně najdou můj pas a pevně se ho chytí.

„