„Co to…“

„Ne! Chci své druhy, hned…“ zavrčím, když se obkročmo usadím na jeho bocích a vezmu ho do ruky.

„Drobečku, lásko. Zpomal.“

„Chystáš se mě zastavit, Camerone?“ Přesunu jeho žalud ke svému vchodu a vidím, jak začíná těžce oddechovat a svírat prostěradlo.

„Ne,“ řekne suše a olízne si rty. Pohledem těká z mé tváře tam, kde jsme téměř spojeni. Ti dva ho lemují po okrajích postele.

„Já jsem při