„Zítra si o tom promluvíme víc.“ Otočí se a běží k Samovi, jsem si jistá, že zase pláče. Tyhle hormonální sračky nejsou žádná sranda.

Než stihnu vůbec pomyslet na její rychlý ústup, jsem vyzdvižena do náruče a odnesena pryč. Oliverova medová vůně mě nepřekvapuje, když zabořím tvář do jeho krku, abych uklidnila své nervy. Očividně si musíme promluvit a oni nebudou čekat na později a po mém oznámení