Epilog 5

„Jo. Jdu na to,“ vyhrkne Dakota a na chvíli vyruší tu malou holčičku ve svém náručí. Rychle se vzpamatuje, šeptá jí, tiskne si ji k tváři a usmívá se jako idiot, ale jí se to líbí a usmívá se na zvuk jeho hlasu, nebo možná na jeho známou vůni. Nejsem si jistá, co teď dokážou vnímat. Nedívá se jinam než na ni, když se ptá: „Mám vzít tři postýlky, nebo jednu velkou, o kterou se podělí?“ Vys