Když velký bílý tygr uslyšel Elainin smích, měl chuť na ni zavrčet. V půli cesty si však vzpomněl na její pádné facky a tiše sklapl. Otočil se k ní zády, nastavil jí zadek a na důkaz své nevole dvakrát zadníma nohama hrábl do země.

Elaine zvedla větev silnou jako paže a vší silou ji hodila směrem k bílému tygrovi.

Tygr bez přemýšlení vyskočil, aby ji chytil.

Jakmile větev sevřel v čelistech, rados