Vanessa

Sotva pootevřu dveře, abych mohla vyjít na chodbu a promluvit si s Carmellou, ona je rozrazí dokořán a pozve se dál sama.

Zavrávorám pod náporem dveří, ale brzy znovu naberu rovnováhu a otočím se k ní čelem.

„Nemohlas počkat, až ti dovolím vejít?“

„Ale prosím tě!“ Protočí nade mnou panenky. „Jako bych od tebe k čemukoli potřebovala svolení.“

Ačkoli vím, proč tu je, rozhodnu se o tom mlčet,