Vanessa

Jakmile se dveře výtahu otevřou, vystoupím jako první, položím si ruku na hruď, abych popadla dech, a vydám se chodbou, dokud na mě nepromluví.

„A kam si myslíš, že jdeš? To je špatným směrem.“

Zastavím se v půli kroku, se sklopenou hlavou se otočím a vracím se k němu.

„To jsem nevěděla,“ řeknu mu.

„Tak proč jsi šla první?“

„Nevím.“ Pokrčím rameny a stále držím hlavu skloněnou.

Zavrtí nade