Vanessa

Se zatajeným dechem couvám od zrcadla a zvětšuji vzdálenost mezi mnou a Carmellou.

S úšklebkem si sundá sluneční brýle a posměšně zavrtí hlavou.

„Trvalo ti dost dlouho, než jsi přišla na to, že jsem to já,“ řekne.

Při pohledu na ni jsem tak nesvá, že mi ztuhnou ramena, i když to nedávám najevo.

„Celou tu dobu jsi mě sledovala?“ zeptám se.

„Nebuď směšná.“ Obrátí oči v sloup a položí si ruku