Dominik

Srdce mi poskočí, když rychle položím ruce na Vanessiny tváře. Světlo na chodbě mi umožňuje pohlédnout jí do obličeje.

„Ani kurva náhodou,“ řeknu jí pevně. „Potřebuju tě a ty to víš.“

Hořce se uchechtne. „Ale na jak dlouho? Pověz mi.“

Povzdechnu si. „Měla by sis lehnout na postel.“

„Ne. Potřebuju to vědět. Tobě na tom možná nezáleží, ale mně ano, tak to řekni.“

Ať se snažím sebevíc, nedoká