Aileen

Zatímco mě paní Richardsová vede na balkon, chladivý vánek by mě měl uklidnit, ale vůbec to nepomáhá, protože mi hlavou neustále vrtá, o čem dalším se mnou chce mluvit; o tom, co mi musí říct takhle stranou od všech.

„To, že vás můj syn přivedl domů, aby vás nám představil, neznamená vůbec nic.“

Je tak příkrá ve svých slovech, zatímco hledí k nebi, že pootevřu rty, abych něco řekla, ale nen