Aileen

Při mém mlčení, když vysloví mé příjmení, vybuchne smíchy a z jejích očí čiší jen čirá zloba.

Položí si ruku na spodní žebra a řekne: „Co? Nemůžeš mluvit? No tak. Řekni něco!“

Zavřu oči a zaťaté pěsti, ani nevím, co jí na to mám říct. Na jednu stranu to nemůžu prostě popřít, protože ona už zná pravdu. Na druhou stranu se k tomu prostě nemůžu přiznat. Co mám dělat?

Seberu odvahu promluvit, z