Pokračoval pomalými přírazy, z nichž jsem touhou téměř šílela. Zcela se stáhl a pak se znovu, tak pomalu, zasunul dovnitř, až jsem vykřikla. Pak začal zrychlovat. S každým přírazem stupňoval rytmus, dokud do mě nevrážel vší silou, rukama mi držel nohy a téměř mě přehýbal v půli.

„Jsi moje.“ Ze svého světa nebeské blaženosti jsem zaslechla zavrčení. Téměř se utopilo v mých písních extáze. „Jsi moje