Při pohledu do Cahirových očí Aristo odskočil, zatímco mně se na kůži objevila husí kůže a v krku mi uvízl knedlík.

„Teď – teď, když o tom tak přemýšlím, mám – mám práci. Uvidíme se později!“ Aristo se dal do klusu a unikal ohni, který šlehal kolem jeho Alfy.

„Dobré – dobré ráno,“ polkla jsem a cítila, jak mi na čele vyráží pot z horka jeho hněvu v očích.

Cítila jsem, jak do mě narážejí vlny jeho