Při mých slovech trhl hlavou dozadu, na vteřinu se mu zamračilo čelo, a pak polkl. Ohryzek mu poskočil. „Nemám ve zvyku chránit ty, které nenávidím.“

„Jak to mám vědět, když tě neznám?“

Vyprskl krátkým smíchem bez špetky veselí, ze kterého mi vyschlo v ústech. Smích utichl stejně rychle, jako začal. Postavil se přede mnou se zkříženýma rukama a přimhouřenýma očima.

Vyrušilo nás hlasité zvonění tel