„Vedla sis dobře,“ pochválil mě Cahir, když jsme vešli do našeho luxusního apartmá.

„Myslíš?“ Kdybych měla ocas, vrtěla bych jím, ale ať jsem se snažila svou radost jakkoli potlačit, nešlo si pomoct. Ta část mě, která hladověla po náklonnosti a uznání, se prodrala na povrch, i když jsem se ji pokoušela skrýt.

„Máš hezký úsměv.“ Zalilo mě neznámé teplo a v žaludku se mi znovu rozlétlo to známé chvě