*CAHIR*

Cestou do nemocnice jsem měl sucho v ústech. Moje družka seděla vedle mě a mlčela. Nic neříkala. Hlavou se mi honilo mnoho myšlenek, ale žádná se nezdržela dost dlouho na to, abych se jí dokázal chytit.

„To je směšné,“ zaklel jsem do tichého auta.

„Cože?“ Její pohled se ke mně téměř okamžitě stočil.

„Nic.“ Slova mi vyklouzla z úst, a když se zamračila, věděl jsem, že to nebylo to pravé, co