Během celé cesty do chrámu jsem nepromluvila ani slovo. Aristo se vedle mě snažil trousit hloupé vtipy, ale neodpovídala jsem mu. Neměla jsem náladu předstírat, že jsem šťastná. To, že jsem Cahirovo rozhodnutí chápala, neznamenalo, že z něj musím být šťastná, ani že se nemůžu zlobit, že můj druh dělal plány za mými zády a pak mi je na poslední chvíli vmetl do tváře.

„Můžeš si opřít hlavu o mé rame