Zatahala jsem Killiana za rukáv jeho pláště. Skláněl se k muži po svém boku, aby ho lépe slyšel, a tak mě jen setřásl. Jindy bych se ho takhle dotknout neodvážila, ale teď jsem panikařila. Srdce mi hrozilo, že pukne, a myslela jsem, že je to jedem, který mi koluje v žilách. Tahala jsem ho za rukáv tak dlouho, dokud se ke mně neotočil s očima zastřenýma podrážděním.

„O co jde?“ zasyčel.

Na vteřinu