„Je to náš druh,“ špitla má vlčice s posvátnou bázní. „Proto – proto –“ Proto mě to k němu tak táhlo.

Nemohla jsem z Killiana spustit oči. Tváří mu problesklo několik emocí; od překvapení přes zmatek, až nakonec své rysy ovládl.

„Jsi moje,“ zamumlal a otřel si meč o Noahův oděv. Pohlédla jsem na svého druha – ne, na svého bývalého druha – a nevěděla, co říct.

„Byla to moje kořist,“ splynulo mi ze