„Zdá se mi to, nebo nesmím opustit palác?“ zeptala jsem se, když jsem vešla do pracovny svého druha.

„Nezdá se ti to.“ Při těch slovech se mi díval přímo do očí. Otevřela jsem ústa, abych si stěžovala, ale jeho pohled ztvrdl. „Pro Styxův klid v duši ti není dovoleno opustit palác bez mého souhlasu.“

„Dělá to ze mě tvou vězeňkyni?“ Nedokázala jsem skrýt zmatek.

„Ne, to z tebe dělá mou družku, která