Šla jsem do Killianovy kanceláře další ráno a pak i to následující. Jak dny ubíhaly, trávili jsme spolu stále méně času, a tak mě napadlo, že by bylo hezké se společně nasnídat, i kdyby to mělo být jen na necelých třicet minut.

„Dobré ráno.“ Když jsem vešla do jeho kanceláře s podnosem se snídaní, věnoval mi oslňující úsměv. Zvedl se ze židle, vzal mi podnos a lehce mě políbil na rty. „Tohle jsi s