„Něco tajíš,“ řekl mi té noci Killian. Vrátil se brzy zrovna dnes, v den, kdy jsem chtěla spíše přemýšlet než mluvit.

„Co bych tajila?“ předstírala jsem, že nechápu, co tím myslí.

„Jak to mám vědět? Dokonce se mi odmítáš podívat do očí.“ Jeho slova zněla jako stížnost, ale já mlčela jako hrob. „Amethyst.“ Ten tón, v němž zaznívala nelibost i netrpělivost, mě zlomil.

„Myslela jsem na – tvého bratra