„Nehýbej se.“ Ruka mě zatlačila zpět, když jsem se s lapáním po dechu zvedla. Snažila jsem se zeptat proč, ale hrdlo mi nesloužilo a rty se nepohnuly.

Potom mě pohltila tma. Hlasy ke mně doléhaly v různých intervalech, ale tma neustupovala.

„Nehýbej se, kruci!“ vykřikl ten samý hlas, když jsem se po dlouhé době vymanila z temnoty.

„Proč?“ Tentokrát mi hrdlo posloužilo, ale hlas jsem měla chraplavý