Fronta nebyla dlouhá, takže jsem si mohla vzít tác a najít místo docela rychle. Jídelna byla jako všechny ostatní. Každá smečka seděla ve svém rohu a lidé vyplňovali zbytek.

„Ice!“ zavolal Jacob a mávl na mě.

„Holka, nevypadáš tak zle,“ řekla Emmy při pohledu na můj ret.

„Už jsem zažila horší.“ Pokrčila jsem rameny. Cítila jsem se tu s nimi se všemi v bezpečí. Mí vlastní osobní strážci.

„Mluvila jsi s tátou?“ zeptal se Colt.

„Trochu, než přišel Andrew.“

„Jaký trest ti dal?“ zeptala se Emmy nervózně.

„Zatím... žádný.“ Hamburger chutnal mdle, ale jídlo jsem uvítala. Konverzace se stočila k něčemu jinému, zatímco má mysl bloudila ke všem věcem, které jsem musela udělat.

„Kris, jdeš do toho?“ zeptal se Ace a vytrhl mě z myšlenek.

„Co?“

„Zítra do klubu.“ Byl pátek a obvykle chodíme ven v sobotu.

„Nemám šaty. Vy kluci mi je pořád poléváte pitím!“ Zúžila jsem na ně oči.

„Můžeme jít dnes večer nakupovat!“ Emmy tleskla rukama.

„Nemůžu, mám tetování.“

„To je v pohodě, půjdu za nás za obě. Znám tvou velikost!“

„Neopovažuj se mi vzít nic růžového,“ varovala jsem ji a namířila na ni nožem.

Všichni se zasmáli a já cítila, jak se trochu uvolňuji. Jít ven mi vždycky pomáhalo relaxovat a ignorovat problémy.

Až příliš brzy byl oběd u konce. Vstala jsem, vyprázdnila tác a šla na další hodinu. Nikdo z mých přátel nebyl v mých třídách. Takže jsem vždycky seděla sama.

Tohle byla účetnictví na vysokoškolské úrovni. Celkem se sem kvalifikovali jen tři další studenti. Až do dneška.

Alec vešel právě, když jsem si sedala, s Jasperem v závěsu. Protože do začátku hodiny zbývalo ještě pár minut, sedli si vedle mě.

„Jsi ve všech pokročilých třídách?“ zeptal se Alec.

„Ano.“

„Proč tahle?“ naléhal.

„Vlastním svůj obchod a ty se divíš, že jsem na účetnictví?“ Zvedla jsem na něj obočí.

„Co se ti stalo s rtem?“ zeptal se Jasper.

Alecovy oči na něj okamžitě sjely a hněv v nich byl zřetelný. „Nic.“

„A tvé klouby?“ tlačil Jasper.

„Začněme!“ spustil pan Engle a zachránil mě před odpovědí.

„Než začneme, slečno Kris, mohu s vámi letos počítat?“ zeptal se mě.

„Je to na mém seznamu úkolů,“ potvrdila jsem.

Cítila jsem, jak mi Alec věnoval kradmý pohled, ale jinak mě nechali na pokoji. Naštěstí, když hodina skončila, učitel chtěl mluvit s Alecem, takže jsem mohla nepozorovaně vyklouznout.

Tedy až do 16:00, kdy bude v mém obchodě. Což je za třicet minut.

Momentálně jsem seděla na židli u recepce. Musela jsem vzít jeho kresbu a přenést ji na přenosový papír. Kluci se ještě neukázali a můj táta taky ne.

Zrovna jsem to tiskla, když se otevřely dveře. „Ahoj.“

Alec a Jasper vešli předními dveřmi. Necítila jsem se v jejich přítomnosti nepříjemně. Možná bych měla, ale nebylo to tak.

„Čau, jestli potřebujete, použijte záchod. Máš papíry a peníze?“

„Přímo tady.“ Alec položil papíry a hotovost na stůl.

„Perfektní.“ Vzala jsem papíry a prohlédla je, abych se ujistila, že je podpis tam, kde ho potřebuji.

Alec šel na toaletu. „Tohle místo je tvoje?“ zeptal se Jasper, když jsem dopočítala peníze.

„Jo. Tamto jsou všechno mé práce.“ Jasper listoval mou knihou.

„Působivé.“

Dveře se otevřely a kluci vešli. „Colte, tohle je Jasper, Alecův budoucí Beta. Jaspere, tohle je moje dvojče Colt. Jsme děti Alfy Briana. Pak budoucí Beta Ace a Gama Jacob.“ Jasper si s nimi potřásl rukou, když se Alec vrátil.

„Colte.“ Alec pozdravil a znovu si s nimi potřásl rukou.

„Připraven?“ zeptala jsem se Aleca.

„Jo.“

„Sundej si tričko a lehni si na břicho.“ Udělal, co jsem chtěla, a já začala rozbalovat nástroje.

„Tak jak se vám tu zatím líbí?“ Colt se snažil o nezávaznou konverzaci.

„Jiné, ale hezké,“ řekl Jasper.

„Všichni vypadáte, jako byste měli zaražený kolík v prdeli, uvolněte se a sedněte si.“ Sjela jsem pohledem všechny čtyři. Alec si odfrkl, ale hlavu měl v díře lehátka.

Vzala jsem šablonu, umístila ji a přitlačila. Pomalu jsem ji stáhla a ujistila se, že vypadá vycentrovaně. „Jdi se podívat do zrcadla a řekni, jak se ti to líbí.“

Alec vstal a přešel k 360stupňovým zrcadlům, která jsem nechala nainstalovat. Sakra, jeho tělo bylo sexy jak hovado. Jeho svaly byly dokonale tvarované.

„Vypadá to dobře.“

Lehl si zpátky a já se dala do práce. K jeho cti, sotva sebou cukl, když jsem začala.

„Ice, dostala jsi ty e-maily od učitelů?“ zeptal se mě Colt.

„Jo, dva se mě dokonce ptali ve třídě.“

„Jo, o co šlo?“ zeptal se Jasper.

Sotva jsem k němu vzhlédla. „Slečna Dokonalá tady má na starosti organizaci školních akcí posledních pět let.“ Jacob byl vždycky zahořklý, že jsem chytřejší než on. Byl taky hloupě chytrý, ale ne jako já.

„Pět let? Jsi teprve v maturitním ročníku.“ Jasper byl zmatený.

„Vážně o nic nejde. Ve škole jsem excelovala, tak jsem převzala akce. Nedělám všechno plánování, ale většinu ano. Mám asistenty, kteří dělají tu hrubou práci. Já píšu testy, dělám pravopisné soutěže, ples. Plus naše shromáždění na konci školního roku.“ Pokrčila jsem rameny. Byla jsem to prostě já, kdo říkal hrstce studentů, co mají dělat.

„Děláš to od osmé třídy?“ zeptal se Alec.

„Jo. Jeden z mých mnoha talentů. Každopádně. Za měsíc je pravopisná soutěž, do které jsem potřebovala vybrat slova, a blíží se ples. A taky přípravy na konec roku.“

„Ice, musíme vyrazit, jsi v pohodě?“ zeptal se Colt v myšlenkovém spojení.

„Jo, jsem v pohodě,“ odpověděla jsem.

Všichni vstali: „Uvidíme se u večeře.“ Colt zamával na rozloučenou, než odešel. Ace mi věnoval poslední pohled, než taky zmizel.

„To je tvůj kluk?“ ušklíbl se Jasper.

„Ne. Všechny ty kluky znám od narození. Vlastně máme narozeniny v rozmezí jednoho týdne od sebe.“

„Takže, jak chytrá jsi?“ vyzvídal Jasper.

„Prosím?“ Věnovala jsem mu pohled, který říkal, jak hloupé je se takhle ptát.

„Jsi ve všech pokročilých třídách a děláš všechnu tu práci...“

„Jsem tajemná žena.“ Dveře se otevřely a vešel můj táta. „Ahoj, tati.“

Jasper se okamžitě postavil a Alec udělal pohyb, že udělá to samé. „Zůstaň, kde jsi.“ Táta Aleca odmávl. Spustil se zpátky dolů, ale tělo měl ztuhlé. Táta potřásl Jasperovi rukou.

„Rád vás poznávám, Alfo Briane.“ Jasperovo chování se změnilo.

„Klid, hoši. Jen jsem přišel zkontrolovat dceru.“ Táta přistoupil a podíval se na mou práci. „Pěkný kousek. Kdo to kreslil?“

„Já, pane,“ řekl Alec s hlavou otočenou na stranu.

„Jak dlouho ještě budeš dnes pracovat?“

„Nejsem si jistá. Ráda bych udělala všechny linky, než to zabalíme.“ Většinu jsem stejně měla. „Možná nějaké stínování, záleží na jeho prahu bolesti.“

„Dobrá. Přinesl jsem ti večeři.“ Táta zvedl tašku a položil ji na můj stůl.

„Díky,“ řekla jsem a pracovala dál.

„Nedělej si starosti s chozením do mé kanceláře.“ Zastavila jsem se a vzhlédla. Vážně? Žádný trest? „Neměl bych vám klukům muset říkat, abyste se chovali uctivě.“

„Ne, pane,“ odpověděl Jasper. Táta přikývl a odešel.

„Můžu sem objednat pizzu?“ zeptal se Jasper.

„Jasně, adresa je na mé vizitce, ale běž objednat ven. Je tu mizerný signál.“ Jasper přikývl, vzal si vizitku a šel ven.

Jakmile byl pryč, Alec se otočil na bok a dotkl se mého rtu. Bylo to sexuální a plné starosti zároveň. „Kdo to udělal?“

Nehodlala jsem vytahovat rodinná dramata. „Nic, čím by ses musel trápit.“

„Ptal jsem se kolem a dozvěděl se o tvé pověsti.“ Zvedla jsem na něj obočí. „Říká se, že tě táta bije.“

To mě upřímně překvapilo. Dost na to, aby mi spadla čelist. „Můj táta na mě nikdy v životě nevztáhl ruku tímhle způsobem,“ řekla jsem s takovým přesvědčením, že mi Alec musel uvěřit.

„Takže tvá máma?“

„Není to moje máma. Moje máma zemřela, když jsem byla malá.“ Chytla jsem ho za rameno a snažila se ho položit. Odmítl.

„Potřebuješ pomoc?“

„Jsem v pohodě. Kdyby sis nevšiml, můj bratr a jeho parta jsou dostatečně ochranitelští.“

Potom si Alec lehl. „Toho jsem si všiml. Takže, jsi s Acem?“

„Jak jsem řekla, ne, ale nejsem si jistá, proč tě to zajímá.“

„Jen se rád ujišťuju, že někomu nešlapu do zelí.“

„Angela není tvoje holka?“

„Chce být, ale já ji nechci,“ zavrčel Alec.

„Takže dovoluješ holkám, aby se na tebe věšely? Musíš si rád hrát. Nech mě hádat, každý týden jiná příchuť?“ řekla jsem nezaujatě.

„Vlastně ne. Jsem velmi vybíravý v tom, koho beru na rande.“

„Kolik ti je?"

„Minulý měsíc mi bylo osmnáct.“

„Ještě žádná družka?“

„Ne. Stále hledám.“

„Vážně? Zní to, že máš plno práce s výcvikem.“

„Tenhle poslední výcvik je jen na týden a pak budu doma nadobro.“ Jasper vešel zpátky.

„Pizza je objednaná. O čem se bavíte?“

„Kdy máš osmnácté narozeniny?“

„Zítra, vlastně.“

„Oh, tak všechno nejlepší předem.“

„Díky, pořád se snažíme rozhodnout, co budeme dělat.“

Přesně v tu chvíli vešla Emmy. „Koukej, co jsem ti koupila!“ Podržela ty nejtitěrnější žvýkačkově růžové šaty, jaké jsem kdy viděla. Alec se otočil, aby se podíval, a Jasperovi málem vypadly oči z důlků.

„Děláš si srandu. Tohle si na sebe nevezmu!“

„Ha! Přesně takovou reakci jsem chtěla. Ne, to jsou moje šaty. Tohle jsou tvoje.“ Zvedla černé šaty. Hluboký výstřih s prostřihy na bocích. Vypadalo to, že budou končit těsně pod mým zadkem.

„Mnohem lepší,“ schválila jsem.

„Kam v těch šatech jdete, dámy?“ zeptal se Jasper. Možná je on ten playboy skupiny.

„Do klubu. Vlastně jsem si to rozmyslela, chci jít i dnes večer.“ Emmy vystrčila bok a dala si na něj ruku, jako by se někdo odvážil protestovat.

„Dobře,“ pokrčila jsem rameny.

„Vážně, jen tak?“

„Nedostala jsem trest, takže jo, pojďme.“

„Vážně?“ Emmy vypadala šokovaně.

„Trest za co?“ zeptal se Jasper a zúžil oči.

„Ona ji uhodila...“

„Emmy! Drž hubu!“ zařvala jsem.

„Řekni mi to.“ Jasper přešel k Emmy, jemně ji chytil za bradu a donutil ji se na něj podívat.

V tu chvíli byla bezmocná. „Luna Ann.“

„Do prdele! To neudělala!“ zeptal se Jasper šokovaně.

„Uhodila mě první,“ zamumlala jsem a vrátila se k práci.

Alec mi položil ruku na koleno a stiskl ho. Palcem mi přejížděl po stehně. Všechno se to dělo za stolem, takže to Jasper a Emmy nemohli vidět.

„Pizza je tady!“ Jasper šel ven, aby ji vyzvedl. Emmy šla na záchod. Když se Jasper vrátil, díval se divně na dveře koupelny.

„Co se děje?“ zeptala jsem se. Alec se zvedl a podíval se na Jaspera.

„Kámo, co je?“

„Kolik je Emmy?“

„Je jí osmnáct.“

Zamračil se a položil pizzu. „Kámo?“ řekl znovu Alec.

„Myslím, že je možná moje družka.“ Alec a já jsme se na sebe podívali.

„Proč to říkáš?“ zeptala jsem se.

„Prostě ten pocit, co mám. Alecu, myslím, že dneska večer jdeme ven.“

Alec se podíval na mě a zpátky na něj. „Ach, kurva.“

„Holka, přinesla jsem make-up, takže se můžeme připravit tady a nevracet se do sídla smečky.“ Emmy vystrčila hlavu ven.

„Volalas Coltovi a řekla mu to?“ zeptala jsem se.

„Jo a sejdou se s námi, protože máme motorky a to k těmhle šatům moc nejde.“

„Přinesla jsi mi boty?“

„Mám všechno, zlato.“

Otevřela jsem myšlenkové spojení s tátou. „Jdeme dnes večer ven.“

„To říkal Colt. Zůstaň s ním, buď v bezpečí.“

„Díky, tati,“ řekla jsem a přerušila spojení.

Nálada se mi dramaticky zlepšila. „Jaký je tvůj práh bolesti?“

„Jsi v bodě, kdy můžeš přestat?“

„Skoro. Nech mě dokončit tuhle část a můžeme to zabalit.“ Pracovala jsem na jeho horních ramenech, takže moje sedlová židle způsobila, že měl hlavu mezi mými stehny.